Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu

Výsledkem měření výškopisu jsou výškopisné měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Těchto materiálů se použije k sestavení kartografického originálu mapy [81]. Z originálu mapy je již možné získat libovolný počet kopií pomocí některé z reprografických metod (viz předmět Kartografická reprodukce a polygrafie). Kartografické materiály a pomůcky používané k vyhotovení kartografického originálu mapy jsou stejné jako při zpracovávání výsledků měření polohopisu (viz kapitola Zpracování výsledků měření polohopisu).

16.1. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka

Originál výškopisu se vyhotovuje buď po mapových listech, nebo souvisle pro celou lokalitu. Před vlastním vyhotovením kartografického originálu je třeba vyhotovit konstrukční list pro daný mapový list.

V konstrukčním listě se zobrazují:

  • průsečíky sítě pravoúhlých souřadnic,

  • rohy mapových listů a průsečíky souřadnicové sítě s rámem sítě (při souvislém zobrazení se zobrazuje pouze síť pravoúhlých souřadnic),

  • síť stanovisek (hlavních i vedlejších).

Poznámka

Postup i pomůcky jsou stejné jako při vyhotovování konstrukčního listu pro polohopis (viz kapitola Zpracování výsledků měření polohopisu).

Dále se v konstrukčním listě zobrazí podrobné body výškopisu. K jejich zobrazení se používá polární koordinátograf nebo (při nižších nárocích na polohovou přesnost) transportér. Obě pomůcky jsou opět popsány v kapitole Zpracování výsledků měření polohopisu. Podrobné body se označí jemným vpichem a připíší se k nim jejich vypočtené nadmořské výšky zaokrouhlené zpravidla na decimetry tak, že vpich tvoří desetinnou čárku. Stovky metrů se neuvádějí. Jsou zpravidla společné pro všechny zaměřené body a jsou patrné z výšek tachymetrických stanovisek, příp. z výšek dalších zobrazených bodů polohového i výškového bodového pole v dané lokalitě.

Charakteristikou přesnosti zobrazení podrobných bodů v grafické formě je základní střední souřadnicová chyba mXY , kde mX, mY jsou základní střední chyby zobrazení bodů na podkladě jeho výsledných souřadnic. Podrobné body musí být zobrazeny tak, aby charakteristika přesnosti zobrazení nepřesáhla hodnotu 0,16 mm na mapě. Dosažení přesnosti zobrazení mXY podrobných bodů u grafické formy mapy se ověřuje porovnáním délek přímých spojnic dvojic podrobných bodů určených z přímého měření s délkami určenými z mapy. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem

, kde dm je délka určená z hodnot odměřených na mapě s přihlédnutím ke srážce mapy a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje za vyhovující tehdy, když:

  • platí

    pro všechny testované délky ,

  • platí

    pro 60% testovaných délek ,

přičemž

[m] a pro měřítko mapy 1:1000, pro měřítko 1:2000 a pro měřítko 1:5000. Viz [72], popř. [60].

Následuje vykreslení situace (polohopisu) a konstrukce vrstevnic. Plocha konstrukčního listu je rovnoměrně pokryta podrobnými body výškopisu s vyznačenými nadmořskými výškami. Na základě těchto bodů se vyznačí průběh terénní kostry (hřbetnic, údolnic, poloha vrcholů, sedel, spočinků, atd.). Interpolací získáme body, kterými budou procházet vrstevnice. Pro interpolaci volíme dva sousední nejbližší body ležící na spádnici. Mezi těmito body vyhledáme body, jejichž výšky jsou dány základním intervalem vrstevnic, tj. zpravidla celými metry. Interpolaci je možné dělat graficky, početně nebo jednoduchými pomůckami nižší přesnosti jako je např. osnova rovnoběžných čar o konstantní odlehlosti narýsovaná např. na astralonu. Pospojováním bodů o stejných výškách získáme vrstevnice. V rovinatém terénu, kde vzdálenost mezi jednotlivými metrovými vrstevnicemi je příliš velká, a v místech, kde základní (metrové) vrstevnice nestačí k dokonalému výškovému znázornění terénu, se sestrojují další, tzv. pomocné vrstevnice v intervalu 0,5 i 0,25 m. Pro zvýšení čitelnosti mapy se používají zdůrazněné vrstevnice v intervalu rovném pětinásobku základního intervalu. Vrstevnice se nezakreslují v plochách vodstva, skal, šrafovaných ploch a (v mapě měřítka 1:2000 a většího) budov. Nadmořské výšky vrstevnic se uvádějí do přerušené vrstevnice, hlavou ve směru stoupání a umísťují se tak, aby bylo usnadněno čtení výškových poměrů na mapě. Vrstevnice musí být sestrojeny a zobrazeny tak, aby z nich bylo možno určit výšky bodů terénního reliéfu tak, aby charakteristika (základní střední výšková chyba) nepřekročila kritérium uV (viz tabulka 15.1). Popisují se především zdůrazněné vrstevnice. Po vykreslení vrstevnic se výškopisné znázornění doplní o technické šrafy znázorňující menší plochy omezené ostrými hranami a kóty význačných terénních bodů. [71], [69]

Obrázek 16.1. Postup při řešení vrstevnic

Postup při řešení vrstevnic

Obrázek 16.2. Interpolace [71]

Interpolace [71]


[81] V této kapitole je popsáno pouze analogové zpracování výsledků měření výškopisu, digitálnímu zpracování je věnován samostatný předmět AVTG2.