Výškopis je grafické vyjádření zemského povrchu na mapě vrstevnicemi, výškovými kótami a technickými šrafami [77][58]. Všechny tyto tři způsoby se vhodně kombinují, v intravilánu se převážně využívají výškové kóty, v extravilánu vrstevnice. Technické šrafy se používají jako doplněk obou předchozích metod k vyjádření náhlé změny terénu.
Ke grafickému vyjádření výškových poměrů uvedenými způsoby je nutné znát polohu a výšku tzv. podrobných bodů výškopisu. Výběru těchto bodů je třeba věnovat velkou pozornost, neboť tyto body musí vhodně charakterizovat tvar a průběh terénní plochy. Množství zvolených bodů musí odpovídat měřítku požadovaného výškopisného plánu a členitosti terénu [78].
Poloha i výška podrobných bodů se získá při podrobném měření. Při podrobném měření se vychází z bodů výškového bodového pole, z nichž se určují výšky stanovisek podrobného měření výškopisu. Stanoviska podrobného měření výškopisu se volí především na bodech polohového bodového pole a na podrobných bodech polohopisu. Pokud není hustota těchto stanovisek pro podrobné měření výškopisu dostačující, volí se další stanoviska, která se stabilizují dočasně (popř. trvale je-li to třeba) a určují se při podrobném měření výškopisu. Výšky stanovisek se určují [21]:
technickou nivelací (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je
),
technickou nivelací nebo výškovým pořadem s trigonometricky měřeným převýšením (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je
),
výškovým pořadem s trigonometricky zaměřeným převýšením (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je
),
výškovým pořadem tachymetrickým (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je
).
Stanoviska na bodech polohového bodového pole se označují čísly těchto bodů. Ostatní stanoviska se číslují pořadovými čísly v rozmezí číselné řady pomocných měřických bodů.
Jako výškový základ se kromě již zmíněných výškových bodových polí používají vlícovací body (pro určování podrobných bodů výškopisu fotogrammetrickými metodami – viz předmět Fotogrammetrie) a body polohových bodových polí s určenými výškami.
Podrobné body výškopisu se zaměřují geodetickými nebo fotogrammetrickými metodami popř. pomocí GPS [79] . Geodetickými metodami jsou: plošná nivelace a tachymetrie. Volba metody je závislá na technickém vybavení, požadované přesnosti, typu terénu, hustotě bodového pole, aj. Podrobné body výškopisu se číslují v rámci dílčích měřických náčrtů vzestupně od 1, a to ve dvou číselných řadách, odděleně body určené plošnou nivelací od bodů jejichž výšky byly určeny tachymetricky, a evidovány (ukládány v databázích podrobných bodů výškopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu. Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají výškopisné měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů.
Výškopisný měřický náčrt obsahuje údaje o zaměřených předmětech výškopisu a další údaje terénního reliéfu. Vyhotovuje jej přímo v terénu vedoucí měřické skupiny. Podkladem pro jeho vyhotovení je kopie měřického náčrtu polohopisu nebo do příslušného měřítka zvětšený daný polohopisný podklad.
Výškopisný měřický náčrt obsahuje síť stanovisek, podrobné výškové body, profily, čáry terénní kostry, tvarové čáry a horizontály. Podrobné výškové body se v náčrtu značí ležatým křížkem a příslušným číslem. Příčné profily ze značí dvojitou čarou, číslem profilu a číslem prvního a posledního podrobného bodu. Pokud se současně vyhotovuje i polohopisný plán, musí zde být pospojovány jednotlivé body situace. Kromě konstrukčních údajů obsahuje výškopisný měřický náčrt popisné údaje, jako název katastrálního území a lokality, směr k severu, měřítko, souřadnicový a výškový systém, datum zaměření, složení měřické skupiny, číslo zápisníku, poslední použité číslo bodu, apod. Po skončení měřických prací se náčrt adjustuje. Černě se vykreslí situace, modře vodní toky a související objekty, červeně měřická kostra (strany polygonových pořadů, rajony, měřické přímky apod.), hnědě údaje získané z tachymetrického výškopisného měření (čáry terénní kostry, průběh horizontál apod.), modře údaje získané plošnou nivelací. [71], [21].
Zápisníky podrobného měření obsahují naměřené hodnoty. Mohou mít podobu analogovou či digitální v případě vybavení měřického přístroje záznamníkem. Strukturu zápisníku lze přizpůsobit konkrétnímu způsobu zpracování dat při výpočtech souřadnic. Analogový zápisník má dvě části: obálku a vlastní zápisník. Obálka obsahuje název lokality, označení listu mapy, název katastrálního území. Dalšími údaji jsou číslo pracoviště, pracovní číslo katastrálního území, číslo náčrtu (pokud se v zápisníku vyskytuje bod z jiného náčrtu než je náčrt uvedený na obálce zápisníku, je třeba číslo tohoto náčrtu u příslušného bodu uvést), číslo zápisníku, charakteristika kvality podrobného bodu, souřadnicový systém, nejvyšší použité číslo bodu v náčrtu, typ a číslo měřického přístroje, typ vzdálenosti (pokud je někde v zápisníku měřena vzdálenost jiného typu než je typ vyznačený na obálce zápisníku, je tento typ uveden u příslušného měření), název organizace, jména zpracovatelů a datum měření. Na obálku se ještě zapisuje název a číslo katastrálního území podle registru evidence nemovitostí a příslušející pracovní číslo k.ú. a další údaje usnadňující rychlé vyhledání stanovisek či měřických přímek.
[71] Plošná nivelace se používá pro doplňování výškopisu do polohopisného podkladu obvykle zobrazujícího intravilán (v plochém, nepříliš skloněném ani členitém terénu se zpevněným povrchem). Pokud není v polohopisném podkladu zobrazen dostatečný počet bodů k vyjádření výškopisu, zaměří se polohově další podrobné body výškopisu od nejbližších zobrazených bodů. Délky se měří v metrech na jedno desetinné místo.
Při měření podrobných bodů výškopisu se vychází z pořadů technické nivelace, vhodně volených s ohledem na rozsah podrobného měření výškopisu, oboustranně připojených na výškové bodové pole. Pro určení výšek přestavových bodů se čtou údaje na lati v metrech na 3 desetinná místa. Z těchto nivelačních pořadů se bočními záměrami určují výšky podrobných bodů výškopisu. Pro určení výšek podrobných bodů výškopisu se čtou údaje na lati v metrech na 2 desetinná místa.
K zaměření liniových staveb (komunikace, vodní toky) se využívá podélných a příčných profilů (viz kapitola Geometrická nivelace – část Speciální výškové práce). Příčné profily se měří zejména v místech, v nichž se mění směr osy komunikace a na rovných úsecích přibližně po 5 cm v měřítku mapy. Poloha podrobných bodů v příčném profilu se určuje pásmem formou staničení.
Výsledky měření se zaznamenávají do zápisníku pro plošnou nivelaci a do výškopisného měřického náčrtu. V zápisníku se uvádí: čísla a popis připojovacích a podrobných bodů, naměřené hodnoty pro výškové určení podrobných bodů výškopisu (čtení na lati), znázornění průběhu příčných profilů a staniční podrobných bodů výškopisu na těchto profilech (pro určení jejich polohy).
Výpočet výšek podrobných bodů výškopisu se provede postupem uvedeným u technické nivelace (kapitola Geometrická nivelace – část Metody nivelace). Mezní odchylka v uzávěru výšek je
, kde R je poloviční délka jednosměrné nivelace v km. Vzniklý výškový uzávěr se po porovnání s mezní odchylkou rovnoměrně rozdělí na jednotlivé záměry vzad. Na závěr se vypočtou výšky horizontů stroje a výšky podrobných bodů.
[77] Vrstevnice jsou čáry na mapě spojující místa stejných nadmořských výšek zemského povrchu. Výšková kóta je číselný údaj vyjadřující absolutní nebo relativní výšku bodu. Technické šrafy jsou střídající se kratší a delší úsečky ve směru spádnic na mapě informující o náhlé změně sklonu terénu.
[78] Částečně jsme se této problematice již věnovali v kapitole Tvar zemského tělesa a referenční plochy v části Aproximace reliéfu, morfologické plochy, více se jí pak věnuje předmět Topografické mapování.
[79] Fotogrammetrickým metodám a GPS se věnují předměty Fotogrammetrie a Vyšší geodézie.