Až do roku 1971 se kombinoval elektronický dálkoměr s optickým teodolitem. Roku 1971 byl do geodetické praxe uveden první elektronický přístroj, který automaticky určoval úhly i délky – AGA 700 firmy Geodimeter. Označení těchto přístrojů je v literatuře rozdílné, používají se názvy jako digitální, číslicový, kompaktní, přesný elektronický či elektronický tachymetr. Výrobci používají označení totální stanice.
Vybavení elektronických tachymetrů
Zdrojem proudu pro elektronické tachymetry jsou interní baterie s různým napětím a kapacitou. K některým přístrojům lze dokoupit externí baterii s vyšší kapacitou. Externí baterie se připojuje k elektronickému tachymetru kabelem. Baterie se dobíjejí nabíječkami (doba nabíjení bývá 14 hodin) či rychlonabíječkami (doba nabíjení se pohybuje okolo 1 až 1 a půl hodiny).
Ke čtení úhlů se používají inkrementální či kódové kruhy nebo je také možné použití dynamického či elektroindukčního systému (viz kapitola Geodetické přístroje).
K měření délek se používají světelné dálkoměry s přesností měřené délky v rozsahu středních chyb od 1mm + 1ppm * s až 5mm + 5ppm * s s dosahem od 500 m do 5 km, výjimečně do 15 km.
Přístroje se horizontují pomocí dvojosého kompenzátor (viz kapitola Geodetické přístroje) a krabicové libely.
K centraci přístroje se používá optické olovnice (viz kapitola Geodetické přístroje) vestavěné do alhidády či trojnožky. Nejnovější přístroje mají i laserový paprsek vyzařovaný ve směru vertikální osy.
Elektronické tachymetry jsou vybaveny dvěma páry ustanovek. Pro speciální účely byly vyvinuty přístroje s pohybem servomotory.
Měřené veličiny a další informace se zobrazují na jednom či dvojici displejů. Nejčastěji se vyrábí čtyřřádkové displeje. Tři řádky zobrazují měřená data a jeden řádek nabízí význam funkčních kláves umístěných přímo u displeje.
K registraci měřených veličin a dalších doplňujících informací jsou přístroje vybaveny pevnou pamětí či paměťovou kartou. Registrovaná data lze samozřejmě při měření prohlížet a případně také editovat.
Do příslušenství elektronických tachymetrů patří stativ, již zmíněná nabíječka, odrazný hranol s držákem, trojnožka a další stativ či výtyčka pod hranol. Hranolové systémy jsou tvořeny jedním či více hranoly s pevnými nebo naklonitelnými držáky. Bývají doplněny signálními terči, cílovými výtyčkami, minihranoly, odraznými terči apod. Přístroje s pamětí jsou vybaveny propojovacími kabely k počítači, případně čtecím zařízením. K rozšíření využitelnosti přístroje mohou být elektronické tachymetry doplněny speciálním vybavením, např. magnetickým usměrňovačem, hranolovým okulárem a dalšími pomůckami.
Elektronické tachymetry mohou mít vestavěné programy umožňující zpracování přímo měřených veličin, souřadnicové úlohy a další výpočty. Samozřejmostí je převod polárních souřadnic na pravoúhlé a výpočet převýšení. V případě měření nadbytečného počtu veličin jsou přístroje schopny počítat průměry, odhady přesnosti, případně i provést vyrovnání MNČ. Následující kancelářské práce jsou tak sníženy na minimum. V současnosti se již vyrábějí přístroje s novou filozofií – vytváření mapy přímo v terénu (firma Spectra Precision).
Přehled elektronických tachymetrů spolu se základními charakteristikami je uveden v následujících tabulkách:
