Ve slovníku cizích slov se setkáváme s definicí slova interpolace v následujícím znění: interpolace = přibližný výpočet hodnot funkce v bodě ležícím uvnitř intervalu z hodnot funkce v krajních, příp. i některých vnitřních bodech intervalu [1]. Například v geografii existuje velké množštví dat, které mapují spojité jevy a zároveň jsou získány z bodů nepravidelně rozmístěných v prostoru. Jedná se například o teplotu, koncentraci škodlivin apod. Interpolace slouží k výpočtu hodnot daného jevu i na jiných místech, než byla data konkrétně měřená. V GIS se tato metoda používá hlavně při vytváření spojitých rastrových dat z naměřených bodových nebo liniových hodnot. Jedná se tedy o speciální statistické metody pro převod vektoru na rastr, kde výsledkem převodu je spojitý povrch [2].
RST je v překladu regulární spline pod napětím. U této metody lze nastavit parametr napětí (tension), který ovlivňuje tuhost výsledného povrchu od tenkého ocelového plátu po gumovou membránu. Dále je zde možnost použít pro zašumělá (noisy) data vyhlazovacího parametru smooth. Při nastavení tohoto parametru na nulu prochází výsledný povrch vstupními body.[4].
V semestrální práci byla použita metoda RST pro generování hladkého DMR z vrstevnic. Povrchy byly interpolovány v programu GRASS 6.2.2, kde je metoda RST volána příkazem v.surf.rst. Interpolace je prováděna ze všech lomových bodů vrstevnic, proto zde dochází k umělým deformacím výsledného rastru. Pro vystižení globálního trendu povrchu bylo tedy nutno použít metody, které jsou popsány v následujících kapitolách. Pro zpracování byla zvolena data z oblasti hornaté i nížinné, jedná se o výřezy z mapových listů TM 1:25 000 M-33-99-A-b, viz. Obrázek 1.1., a M-33-88-C-d, viz. Obrázek 1.2..
